Zdravím všechny z Bali zas po nějaké době z osobního blogu.
Momentálně mám svou rubriku na Business Animals, kde každou neděli vydávám video o našem pracovním lifestylu v BA. Kdyžtak mrkněte ZDE.
Dnes ale ze sebe chci dostat něco, co se do této rubriky nehodí a je to hodně osobní ale potřebuji si to pojmenovat a tím se posunout zas o něco dál a hlavně bych chtěla znát názory lidí, kteří na to mají nějaký pohled. Tento příspěvek není rozhodně mainstream :)
A já se ptám: Jak se Vám ukončují spolupráce se zaměstnanci, kteří jsou loajální ale bohužel nekompetentní?
Dost divná otázka, vím. Zkusím zasadit do kontextu.
Zakládáte firmu, zezačátku nabíráte lidi, kteří jsou nadšení a sympatičtí, protože:
- nemáte čas dlouho zkoumat a testovat, zda se na práci hodí (vlastně ani nevíte jak:)
- nemáte budget na seniorní lidi a jste ráda za každého, pro koho je větší hodnota vize a nabrání zkušeností, než super plat a HPP
- sama jste juniorní v roli řízení firmy a řeknete si, že se všichni spolu posunete navzájem (pamatuji si jeden případ, kdy jsme nabrala slečnu proto, že mě rozesmívala tím, jak se smála a v těžkých začátcích bylo tohle pro mě hlavní hodnota :-)))
A co se stane pak?
Firma roste, překonává překážky, společně tlačí káru dál, řeší těžké okamžiky...
A pro tyhle časy jsou tyto nadšené lidi ideální (alespon z mého pohledu).
Pak se ale stane to, že firma se přehoupne nad určitý milník a potřebuje lidi nové. Ty, kteří jsou kompetentní, mají zkušenosti, je na ně spoleh a dokážou růst firmy podpořit a růst s ní v další fázi.
Proč to ale všechno píšu. Protože mám v sobě pocit viny, který se snažím dnes transformovat v něco jiného.
Řídím lidi srdcem, což je byznysově špatně. Snažím se s tím pracovat ale jiná už asi nebudu. Opravdu mi nedělá dobře ukončovat spolupráce se členy smečky BA, obzvláště když jsou loajální ale bohužel už jejich práce nepřináší firmě to,co by měla.
Musela jsem ukončit nejednu takovou spolupráci a přijdu si jako mrcha.
Sama sebe se ptám: jak jim bude? jak jim mohu pomoct v hledání nové práce? zůstaneme v kontaktu nebo mě budou nenávidět? pochopí to někdy? Co budu dělat, když mi budou chybět?
Trošku naivní, že? :D Prostě taková máma :)
Každopádně dnes jsem dostala radu nad zlato a chtěla bych ji předat všem, těm, kteří řeší podobné situace.
"Neměj pocit viny, ale BUD HRDÁ za to, že jsi toho člověka posunula a dala mu příležitost růst".
Tímto děkuji za radu mému Davidovi a myslím, že mi to opravdu změnilo pohled na tuto věc a má velkou pravdu.
Buďme hrdí za to, že dáváme lidem příležitost, nebojte se je občas "cuttnout" a oni časem pochopí, že další setrvávání ve firmě by bylo trápení hlavně pro ně. A hlavně od nich nic neočekávejme.
No a jak to máte vy? Pouštíte si lidi k tělu, nebo máte nějaké speciální způsoby?
Všechno mě zajímá....
J.
